Úřední jazyk

Když se řekne úřední jazyk, dokáže si snad každý představit, o čem je řeč. Je to zkrátka jazyk užívaný v určitém státu. Nebo ne? Není v tom nakonec nějaká klička? A jak to vlastně vypadá v jednotlivých zemích světa?

V článku se dozvíte:

– co je úřední jazyk,

– jaký je rozdíl mezi úředním a národním jazykem,

– které jazyky jsou úředními v některých konkrétních zemích.

Co je úřední jazyk?

V samotné definici úředního jazyka žádná významná klička skutečně není. Jedná se o jazyk, jímž na území státu komunikuje většina místních mluvčích, a to zejména v oficiálních situacích. Takový jazyk je navíc zpravidla (ne však vždy) zakotvený v zákoně – onen určitý počet mluvčích tedy nemusí stačit k tomu, aby byl jazyk posuzován jako úřední.

Konkrétně český zákon úředním jazykem rozumí:

• jazyk, který je užíván ve styku veřejných orgánů a institucí mezi s sebou i při styku s občany,
• jazyk používaný v místopisném označování,
• jazyk výchovně vzdělávacího procesu na školách,
• jazyk používaný v ozbrojených silách a ozbrojených sborech státu,
• jazyk používaný fyzickými a právnickými osobami při nabídce a zprostředkování zboží, služeb nebo prací na území republiky.

Jinými slovy úřední jazyk nemusí být nutně ten, kterým slyšíme mluvit místní. Je to jazyk, kterým se mluví na úřadech či ve školách, jazyk, kterým jsou z většiny psány různé cedule a poznávací značky. Jazyk, který se musíme naučit, chceme-li v dané zemi získat občanství.

Úředním jazykem na území České republiky je pochopitelně čeština.

Úřední jazyk vs. národní jazyk

Je samozřejmě možné v zemi komunikovat více jazyky, ne všechny ovšem musí být úřední. Existuje i tzv. národní jazyk, což je jazyk, jímž mluví příslušníci určitého národa, často národnostní menšiny. Tito příslušníci se dorozumí mezi sebou, často se dokáží domluvit i mimo svou komunitu, tento jazyk však není brán jako úřední.

Dobrým příkladem u nás mohou být Slováci. Ti mluví slovensky, rozumí nám, my rozumíme jim, ale slovenština naším úředním jazykem není. Kdyby se například nějaký Slovák žijící na našem území rozhodl, že by chtěl získat české státní občanství, už by mu slovenština nestačila, musel by se naučit náš úřední jazyk – tedy češtinu.

Lze mít více úředních jazyků?

Již otázka samotná může navádět k tomu, že pravidlo jedna země = jeden úřední jazyk patrně nebude platit úplně všude. Ačkoli spousta zemí skutečně oplývá pouze jedním úředním jazykem, existuje i řada států, které mají takových jazyků více – zpravidla dva, existují ale země, které jich mají více.

Stejně tak může více zemí sdílet jeden úřední jazyk, což se děje zejména v případě koloniálních států (rozšířené jsou tedy jazyky koloniálních velmocí, zejména angličtina, francouzština či španělština).

Takovými jazykovými rekordmany jsou kupříkladu:

• angličtina – úřední jazyk ve více než 50 státech naskrz kontinenty,
• francouzština – úřední jazyk ve více než 30 státech napříč kontinenty,
• Zimbabwe – země uznávající (dle nové ústavy z roku 2013) 16 oficiálních jazyků.

Úřední jazyky Evropské unie

Evropská unie zahrnuje 24 úředních jazyků, přičemž v Listině základních práv Evropské unie je zakotveno právo obracet se na orgány EU v kterémkoli z těchto 24 jazyků a obdržet od nich v daném jazyce odpověď.

Mimo úřední jazyky zahrnuje Evropská unie i více než 60 původních regionálních a menšinových jazyků.

Evropská unie pro nás tedy neznamená jen svobodu v ohledu cestování, ale snaží se odstranit i jazykové bariéry. Jejím cílem mimo jiné je, aby se každý její občan mimo svůj mateřský jazyk dokázal domluvit i dvěma dalšími.

Postavení latiny v současném světě

Za zmínění mimo jiné stojí i latina, která je všeobecně považována za mrtvý jazyk, kterým svým způsobem i je. Stále však zůstává jedním z úředních jazyků ve Vatikánu a oficiálním jazykem římskokatolické církve po celém světě.

Věřící po celém světě jsou tedy mimo svou víru spojeni i jazykem.

Úřední jazyky ve vybraných zemích

V tabulce níže pro lepší představu uvádíme úřední jazyky v některých konkrétních zemích světa.

Podívejte se také na další zajímavé záznamy v našem slovníku pojmů.