Tlumočník
S nějakým tlumočníkem se pravděpodobně každý někdy setkal. Možná tedy ne osobně, vcelku často lze ale nějakého zaregistrovat třeba v televizi. Je tedy asi jasné, co je jeho náplní práce, přesto se pojďme této profesi na chvíli věnovat.
Podíváme se na to:
- jaký je rozdíl mezi tlumočníkem a překladatelem,
- kde je tlumočníka obvykle zapotřebí,
- kdo může práci tlumočníka vykonávat.
Tlumočník x překladatel
Tlumočník, překladatel… je v tom rozdíl? Oba přeci dělají to samé. Je pravda, že část náplně práce je jim společná – oba něco překládají. Tím ale podobnost mezi nimi končí.
Překladatel totiž překládá texty, zatímco tlumočník se soustředí na ústní projev.
1. Překladatel
Překladatel tedy pracuje déle a spíše sám, přičemž se mu hodí znalost zejména psaného jazyka, ideálně i uměleckého či odborného funkčního stylu – to už se pak odvíjí od jeho zaměření. Měl by překládat co nejpřesněji a zároveň se snažit dodržet i formu textu – pokusit se tedy např. zachovat co nejvíce uměleckých prvků při překladu poezie.
2. Tlumočník
Tlumočník pracuje ve středu dění a jeho služeb je zpravidla potřeba hned. Měl by samozřejmě také disponovat velmi dobrou znalostí jazyka, navíc by měl ale zvládat i ústní projev. Jeho překlad nemusí být vždy tak přesný, měl by ale co nejlépe vyjádřit jádro věci.
Kde je tlumočník potřebný
Tlumočníků je obvykle potřeba na kulturních akcích, mezinárodních konferencích či různých oficiálních záležitostech (svatba, soud…). Mohou pracovat i jako tlumočníci osobní.
Tlumočník tlumočí z cizích jazyků zpravidla do své mateřštiny (příp. jiného domluveného jazyka), existuje ale i typ tlumočníka, který tlumočí mluvenou řeč do znakového jazyka – takové můžeme zahlédnout v některých televizních pořadech.
Pokud to zobecníme, můžeme říci, že tlumočníci využívají dvě základní metody práce:
- simultánní tlumočení – souběžné,
- konsekutivní tlumočení – následné.
1. Simultánní tlumočení
V případě první metody tlumočníka spíše neuvidíme, zpravidla totiž překládá z tzv. tlumočnické kabiny a hovoří souběžně s originálním mluvčím.
S tímto typem se můžeme mimo jiné setkat u přímých přenosů některých významnějších mezinárodních událostí – královská svatba, předávání Oscarů atp.
Výhodou souběžného tlumočení je, že se událost neprodlouží o čas na následnou promluvu tlumočníka. Nevýhodou pak je, že ne vždy se to dobře poslouchá.
2. Konsekutivní tlumočení
Druhá metoda už vyžaduje přítomnost tlumočníka ve středu dění, překládá totiž řeč mluvčího po určitých úsecích.
Využívá se tak mimo jiné při obchodních jednáních nebo na menších přednáškách.
Tento způsob je rozhodně příjemnější na poslouchání, na druhou stranu se ale může stát, že si více pozornosti získá tlumočník než originální mluvčí. A také je poté událost časově náročnější.
Kdo může být tlumočníkem
Musí mít tlumočník vysokou školu? Jazykový certifikát? Bilingvní původ? To jsou některé z otázek, které vás možná ve spojitosti s tímto povoláním mohou napadnout.
Nikde není pevně dána kvalifikace, jakou by měl každý tlumočník mít, to v konečném důsledku závisí na tom, kde a pro koho bude tlumočit. Přesto je pochopitelné, že vysokoškolsky vzdělaný jedinec může působit profesionálněji.
Důležité jsou ale zejména vlastnosti, které by takovému člověku měly být vlastní. Ty si teď připomeneme.
1. Jazyková zdatnost
Zmiňovat, že tlumočník by měl dobře ovládat jazyk (jak cizí, tak i ten mateřský, příp. ten, do kterého překládá), je možná zbytečné. Samozřejmě by měl ovládat oba jazyky, a to na vysoké úrovni.
Vzhledem k tomu, že překládá mluvený projev, který vyžaduje okamžitou reakci, si rozhodně nemůže dovolit chvilku na to, aby si přeložil slovíčka.
Nutno ale znovu podotknout, že tlumočnictví nevyžaduje takovou přesnost jako překladatelství. To se na první pohled může jevit jako výhoda, nemusí to tak ale vždy být. Tlumočník totiž musí vyfiltrovat důležité informace a sdělení podat tak, aby bylo vše co nejlépe pochopeno – a tam občas přichází ta pravá legrace.
2. Všeobecný přehled
Dále se tlumočník neobejde bez všeobecného přehledu, protože skutečně velmi špatně se překládá něco, čemu člověk nerozumí. Ostatně bez povědomí o tom, co se aktuálně děje, může mít člověk problém porozumět i v mateřském jazyce.
Hodí se zkrátka vědět víceméně o všem něco. V závislosti na tlumočené události rozhodně neuškodí ani orientace v té dané tematice – tlumočit lékařskou přednášku a neznat ani základní termíny je přinejmenším nevhodné.
3. Schopnost projevu
Tlumočník je často vidět a vždy slyšet, je proto nutností i jistá úroveň po stránce vyjadřovací a reprezentativní.
Publikum zkrátka musí překladu rozumět. A jít tlumočit na mezinárodní konferenci v teplácích může mít za následek třeba i to, že konference bude pro tlumočníka poslední.
4. Improvizace
V průběhu všech akcí mohou nastat různé situace, přičemž ne všechny jsou předvídatelné a snadné. Umění improvizace je tak více než nutností. Tlumočník musí např. správně odhadnout, zda překládat i nadávky a jiná nevhodná slova.
Shrnutí
Práce tlumočníka je náročná – kvůli znalosti jazyka, požadovaným znalostem i vědomí toho, že lidé se dívají a poslouchají. Navíc to rozhodně není ona klasická práce od 7 do 15 hodin, kde zkrátka stačí nasadit autopilota a přežít den.
Pokud tedy o práci uvažujete, důkladně zvažte, zda jste opravdu vhodní. Nemáte-li opravdu kladný vztah k jazykům a lidem, pak s nejvyšší pravděpodobností nejste.
Pokud se nacházíte v opačné pozici a potřebujete si nějakého tlumočníka najmout, pak zase velmi důkladně hledejte a dbejte na doporučení. Špatný tlumočník by měl na svědomí nesprávné podání sdělení a z toho už pak plyne jen spousta nepříjemných následků.