Srbochorvatština
Srbochorvatština je jazyk, který oficiálně přestal existovat po rozpadu Jugoslávie, přesto jeho dialekty nadále přetrvávají. Zajímá vás, jak se tento jazyk vyvíjel?
Zdroj: https://external-preview.redd.it/RNiBzWZ0BfIdW13PvV8c2sexea3q7RvQr2aYkQdo5Ac.jpg?auto=webp&s=f0e97fe168ed4809f6ce98ffe9d9ebf2f6865127
Co je srbochorvatština?
Srbochorvatština je jihoslovanský jazyk, který byl úředním jazykem bývalé Jugoslávie, dnešního Srbska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Černé Hory. Srbochorvatština užívala dvojí způsob psaní, a to cyrilici a latinku. Přes řadu dialektů, které obsahovala, však byla považována za jeden jazyk.
Po rozpadu Jugoslávie se srbština osamostatnila od chorvatštiny, v Bosně a Hercegovině vznikl nový jazyk bosenština, která je de facto obdobou bývalé srbochorvatštiny, a v Černé Hoře vznikla černohorština. Oficiálně však jazyk, který sjednocoval Jugoslávii, přestal existovat.
Nově vzniklé jazyky jsou v podstatě variace stejného jazyka, protože každý, kdo jimi mluví, si dokáže navzájem rozumět. Ve skutečnosti jsou tyto čtyři jazyky podobnější než dialekty mnoha jiných polycentrických jazyků.
Dialekty srbochorvatštiny
Pokud jde o dialekty, v oblasti bývalé srbochorvatštiny se užívají tři hlavní skupiny, pojmenované kajkavština, čakavština a štokavština. Tyto tři dialekty se liší v samohláskách, souhláskách, tvary slov a slovní zásobu a poznáte je podle zájmena znamenajícího „co“:
- „Kaj“ – kajkavština se používá na severozápadě Chorvatska kolem města Záhřeb.
- „Šta“ – štokavštinou se hovoří v Srbsku, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině a ve vnitrozemí Chorvatska.
- „Ča“ – čakavštinu používají Chorvaté podél mořského pobřeží.
Vývoj psaného jazyka
Nejstarší spisy v této oblasti nejsou psány v žádném z dialektů, ale v jiném slovanském jazyce, tedy staroslověnštině. Toto písmo bylo standardizováno kolem roku 860 n. l. nejstaršími křesťanskými slovanskými misionáři, kteří pro něj vytvořili abecedu zvanou hlaholici.
Hlaholice a cyrilice
Druhá abeceda, cyrilice, jejíž písmena silně připomínají řecká písmena, se datuje do roku 900 n.l. Pravoslavné církve mezi Slovany využívaly hlaholici a následně cyrilici v církevně slovanských knihách, zatímco někteří raní chorvatští katolíci pokračovali v používání hlaholice po staletí jak pro církevní slovanství, tak pro místní chorvatštinu.
Vznik nové abecedy
V letech 1814 až 1864 pracoval Srb jménem Vuk Stefanović Karadžić na zjednodušení cyrilice a na nahrazení smíšeného stylu psaní. Vytvořil tak abecedu o 30 písmenech, která na rozdíl od jiných azbuk neoznačuje sekvenci souhlásek a samohlásek.
Naproti tomu Chorvaté psali po několik staletí výhradně latinkou ve všech existujících dialektech. Přes mnohé diskuze o přijetí různých písem nakonec použili Karadžićův slovník, ale zároveň pokračovali v používaní tradičních slovníků a latinské abecedy.
Vliv politické situace na vývoj srbochorvatštiny
Politicky se Srbsko v průběhu 19. století postupně osvobozovalo od Turecka, zatímco většina Chorvatska zůstala v Rakousko-Uhersku až do první světové války. Na konci války v roce 1918 byly Srbsko, Chorvatsko, Bosna a Černá Hora spojeny dohromady a vytvořila se jediná země, pojmenovaná nejprve Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a později Jugoslávie.
Aby ještě více zdůraznila jednotu, vládní politika měla bagatelizovat srbsko-chorvatské jazykové rozdíly a království dokonce prosazovalo společný jazyk „srbsko-chorvatsko-slovinština“, ačkoli slovinština byla už tehdy zcela odlišným jazykem.
Vývoj po 2. světové válce
Během 2. světové války byla Jugoslávie částečně okupována mocnostmi Osy a částečně držena chorvatským pro-osovým státem, který hlásal výhradně chorvatský jazyk. V roce 1945 vítězní partyzáni pod vedením komunistů obnovili Jugoslávii. Nová vláda nejprve považovala chorvatštinu a srbštinu za samostatné jazyky.
Brzy však začala naléhat na jednotnou srbochorvatštinu. V praxi Chorvati pokračovali v používání latinské abecedy a některých, ale ne všech, svých specificky chorvatských slov, zatímco Srbové používali latinku i cyrilici a byli tolerantní ke slovům cizího původu.
Jazyk po rozpadu Jugoslávie
Po rozpadu Jugoslávie na počátku 90. let si každá z nových zemí začala stanovovat své vlastní standardy a termín srbochorvatština z oficiálního používání zmizel. V Srbsku se tento jazyk nazývá srbština a podporuje se psaní azbukou na úkor latinky.
V Chorvatsku je pouze chorvatština. V 90. letech zde probíhal silný purismus, který zakazoval užívání určitých slov kvůli jejich skutečnému nebo údajnému srbskému původu. Po roce 2000 byl již poněkud slabší. Standardizátoři chorvatštiny už dnes však nevyužívají srbské zdroje, ani lingvisté v Srbsku nehledají informace v chorvatských materiálech. Ostatní státy bývalé Jugoslávie si rovněž stanovili vlastní jazyky.
Ukázka cyrilice
Zdroj: https://image.shutterstock.com/image-vector/russian-cyrillic-alphabet-letters-set-260nw-1214349448.jpg