Čínština
Čína oplývá hned několika prvenstvími. Jedná se o nejlidnatější zemi světa, na jejímž území se nachází nejvyšší hora světa Mount Everest (ta však zčásti leží i na území Nepálu). Prvenství náleží i čínštině, která je nejpočetnějším rodným jazykem na světě. Nevěříte? Čekali byste spíše angličtinu? Pak čtěte dál a přesvědčte se sami.
Obsah článku:
- základní fakta o čínštině,
- její význam,
- zajímavosti.
Základní fakta o čínštině
Jak již bylo řečeno, čínština je nejpočetnějším rodným jazykem na světě. Její historie sahá až do 3. století před Kristem a dnes už čítá přibližně miliardu mluvčích, což je více než sedmina všech obyvatel na světě. Úředním jazykem je přirozeně v Číně a dále také na Tchaj-wanu nebo v Singapuru.
Rozšířena je ale takřka po celém světě. Její mluvčí nalezneme i ve Vietnamu, na Filipínách, v Indonésii či Malajsii, čínské komunity pak samozřejmě nalezneme i mimo asijský kontinent.
Jazyk patří do rodiny sinotibetských jazyků, kde čínština (neboli čínské jazyky) vlastně tvoří vlastní větev. Vzhledem k počtu mluvčích se totiž dá předpokládat, že čínština nebude jazykem úplně jednotným. Vůbec ne, nejpřijímanější dělení je do 7 velkých skupin, a to:
- severní dialekty – mandarínština,
- dialekty skupiny Wu – šanghajské nářečí,
- dialekty skupiny Xiang,
- dialekty skupiny Min,
- dialekty skupiny Gan,
- dialekty skupiny Kejia,
- dialekty skupiny Yue – kantonské nářečí.
Nejrozšířenějším dialektem je ten severočínský, který čítá necelou miliardu mluvčích (asi 900 milionů) a slouží jako základ pro standardní čínštinu, jež figuruje jako úřední jazyk ve výše zmíněných zemích.
Jazyk je to analytický, slabičný a tónový. Nám by při učení mohly činit problémy zejména ty dvě poslední kategorie.
Slabičnost vyjadřuje skutečnost, že morfémem neboli nejmenší částí slova je slabika, nikoli hláska, jak jsme zvyklí z češtiny i jiných jazyků.
Tónem rozumíme melodii provázející výslovnost slabiky – tedy nemá význam jen to, co řekneme, ale i to, jak to řekneme.
A aby toho nebylo málo, pyšní se čínština navíc i čínským znakovým písmem, které dělíme na:
- tradiční – Tchaj-wan, Hongkong, zahraniční komunity,
- zjednodušené – zavedeno ve 20. století, Čína, Singapur.
Zjednodušené čínské znaky jsou pochopitelně méně komplikované než ty tradiční, není to však tak, že by starší typ vytlačovaly ze světa. Stále existují lidé, komunity i země, které upřednostňují právě onen tradiční typ. Pokud se tedy chystáte odcestovat třeba na Tchaj-wan, rozhodně není od věci naučit se právě tradiční verzi znakového písma.
Vyděsili jsme vás složitostí čínštiny? Pak nám dovolte vás uklidnit poslední faktickou informací. Z hlediska gramatiky totiž čínština vlastně není tak složitá. Tvar slov se příliš nemění, neexistuje zde komplikovaný časový systém, nerozlišuje se shoda přísudku s podmětem ani rody…
Takže se vlastně stačí naučit grafický systém, slabiky, tóny a máte téměř vyhráno. Úplně snadné učení to ale s největší pravděpodobností nebude.
Proč se vlastně učit čínsky
Nebudeme vás ale už děsit dalšími podrobnostmi a složitostmi tohoto jazyka, těch si ostatně v případě realizovaného učení užijete ažaž. Pojďme se raději podívat na to, proč je vlastně dobré takový jazyk umět.
Není to samozřejmě jazyk, pro který bychom zrovna v našich končinách našli běžné využití. Je to jazyk jiného kontinentu, složitý, navíc s jiným grafickým systémem. Kvůli desetidenní dovolené učení podstupovat spíše nebudeme… tak proč?
Lenovo. Huawei. Xiaomi. Hisense. Anker. To jsou jen některé firmy, k nimž můžete připočítat i řadu dalších firem působících u nás, které s Čínou obchodují. Jejich produkty pochopitelně můžeme využívat i bez znalosti jazyka, pokud ale přemýšlíte třeba o práci v některé z těchto firem, je vlastně docela pravděpodobné, že znalost čínštiny zde bude minimálně výhodou.
Je to tedy především otázka uplatnění, co lidi pohání k učení čínštiny. Výhoda znalosti tohoto jazyka je totiž nemalá.
Jazyk člověku samozřejmě může přiblížit i kulturu daného území, pokud ale vyloženě neplánujete strávit léta života opravdu hlubokým zájmem o čínskou kulturu, nebudete pravděpodobně mít motivaci týrat se učením. Čínštinu se totiž rozhodně nenaučíte za týden.
5 zajímavostí o čínštině
Čínština je především z našeho pohledu Středoevropanů jazyk, který je zajímavý sám o sobě. Přesto jsme na závěr vybrali ještě několik zajímavých informací.
1. Čínština – jazyk nepřekonatelně těžký, nebo vlastně snadný? Jak to vlastně doopravdy je?
Každý tvrdí něco jiného. Čínština samozřejmě má svá úskalí (grafický systém, tóny), ale třeba právě v gramatice může být snazší než naše mateřština. Nakonec to tedy asi jako u dalších jazyků závisí na jedinci – na jeho schopnostech a důvodech, proč se jazyk vůbec učí.
2. Ano? Nikdy.
Na čínských svatebních obřadech a vlastně ani nikde jinde nezaslechnete čínskou obdobu našeho ano. Je to proto, že v čínštině takové slovo zkrátka není. Souhlas vyjádřit samozřejmě lze, a to příslušným slovesem. Na otázku: „Berete si zde přítomného pana Nováka?“ tedy nevěsta odpoví: „Beru.“
3. „Jeden obraz vydá za tisíc slov.“
To je jedno z mnoha čínských přísloví, které vlastně tento asijský jazyk dokonale vystihuje, stejně jako vystihuje i ta přísloví – existují tisíce čínských přísloví o 4 znacích.
4. Problém s novými slovy
Vzhledem k tomu, že čínská abeceda nefunguje jako ta naše (tedy jedna hláska = jeden znak = morfém), je poměrně komplikované do jazyka přidat nové slovo. Kupříkladu počítač se tak v čínštině stal elektrickým mozkem.
5. Konfuciův institut
To není název nějaké staré významné čínské univerzity, jak by se mohlo zdát. Konfuciův institut je čínská nezisková organizace mající za cíl propagaci čínského jazyka a čínské kultury.
Tyto instituty tak sídlí v zemích celého světa, což zejména kvůli politickému zřízení Číny budí rozporuplné názory. V České republice funguje Konfuciův institut v Olomouci (v rámci Univerzity Palackého) a Ostravě (Konfuciova třída na VŠB-TUO).
Naše překladatelská agentura samozřejmě nabízí také překlady čínštiny. V případě zájmu o naše služby nás neváhejte kontaktovat.