Turečtina

Věděli jste, že turečtina nerozlišuje mužský a ženský rod? Pokud se chystáte navštívit Turecko nebo studovat tento turkický jazyk, možná se vám bude hodit seznámit se nejen s některými základními frázemi, ale také stručným přehledem gramatických pravidel a vývojem jazyka.

Zdroj:https://s3.amazonaws.com/marstranslation.aws.bucket/default/0006/32/01966f0bb086174edb2a19046465bf1d2bb24b56.png

Jazyk turečtina

Turečtina patří do skupiny turkických jazyků a je oficiálním jazykem v Turecku, Kypru a Severním Kypru. Ze všech turkických jazyků má však nejvíce mluvčích. Do této skupiny patří dále například ázerbájdžánština a turkmenština, které jsou si s turečtinou vzájemně srozumitelné.

Turečtina obsahuje spoustu slov přejatých z arabštiny, perštiny, řečtiny, francouzštiny a angličtiny, ale většina slovní zásoby je turkického původu. Jazyk používá stejně jako většina evropských jazyků latinku. Ta však byla zavedena až V 20. století. Čím je však písmo velmi specifické, je psaní malého „i“ bez tečky.

Čím se vyznačuje turečtina?

Přestože se na první pohled může zdát turečtina poměrně složitá, je o něco jednodušší, než byste čekali. Hlavní výhodou jazyka je to, že má jasně daný systém a strukturu. Turečtina navíc nerozlišuje přídavná jména a příslovce ani mužský a ženský rod a má pravidelné časování sloves i skloňování jmen.

Další výhodou je fakt, že se vše vyslovuje stejně tak, jak se to píše. Kromě toho je ovšem nutné dát si pozor na výslovnost následujících specifických znaků:

• Ğ – toto /g/ se nevyslovuje,
• C – vyslovujete jako /dž/,
• J – vyslovujete jako /ž/,
• Y – vyslovujete jako /j/,
• Ş – vyslovujete jako /š/,
• Ç, C – vyslovujete jako /č/,
• Ö – jako byste chtěli vyslovit /o/, ale řeknete /e/ (jako v němčině),
• Ü – jako byste chtěli vyslovit /u/, ale řeknete /i/ (jako v němčině),
• â – vyslovujete jako české /á/,
• î –  vyslovujete jako české /í/.

Turecko je velká země, a proto se zde hovoří mnoha dialekty. Za spisovnou formu je ovšem považována pouze istanbulská varianta. Další dialekty je poměrně obtížné rozdělit podle přesnějších kritérií.

Gramatika turečtiny

Turečtina je z hlediska typologie jazyk aglutinační, což znamená, že pro každou gramatickou kategorii využívá jiný afix (předponu). Jednotlivé slovní druhy tak vznikají odvozováním pomocí afixů. Sufixy (přípony) se v jazyce také objevují, ale využívají se o něco méně, například pro zesílení přídavných jmen a příslovcí.

Podstatná jména

Podstatná jména mají kategorii pádu a čísla. Jak jsme si ale uvedli již výše, kategorii rodu nemají. Jména se skloňují v 6 pádech pomocí přípon. Množné číslo je tvořené pomocí přípon „-ler“ a „-lar“, v závislosti na hláskové harmonii, např. tedy: „odalar“, „evler“ apod. Jednotlivé pády vypadají následovně:

Slovesa

Slovesa jsou o něco komplikovanější tématikou, jelikož v turečtině existuje 9 slovesných způsobů, které se ještě dělí na přací a oznamovací. Dále má každé sloveso kladný a záporný tvar, tázací a záporný tázací tvar. Ty existují pro každý čas, tedy pro přítomný, minulý a budoucí.

Přítomný čas se ovšem rozděluje na dokonavý a nedokonavý a minulý čas na určitý a neurčitý. V turečtině dále existují potenciální a impotenciální tvary, které vyjadřují modalitu sloves. Dobrou zprávou ale je, že všechna slovesa jsou pravidelná.

Syntax

Stavba věty mírně připomíná německý slovosled. Zatímco předmět věty stojí na začátku věty, přísudek se nachází až na jejím konci. Ostatní větné členy jsou umístěny mezi nimi. Jedná se tedy o uspořádání věty typu SOV. Slovosled je pevný, nicméně literární jazyk umožňuje změnu tohoto pořádku.

Vznik současné turečtiny

Současná turečtina je potomkem osmanské turečtiny a jejího předchůdce, takzvané staroanatolské turečtiny, která byla do Anatolie zavedena seldžuckými Turky (ze Seldžucké dynastie v oblasti centrální Asie a Středního východu) na konci 11. století n. l. Stará turečtina postupně přejímala velké množství arabských a perských slov i gramatických forem a byla psána arabským písmem.

Po založení Turecké republiky proběhla jazyková reforma a arabské písmo bylo nahrazeno latinkou. O to se zasloužil první turecký president Atatürk v roce 1928.

Reforma jazyka byla podporována tureckou republikánskou vládou a přes veškeré spory a odpor hnutí došlo k výraznému očištění tureckého slovníku od cizích prvků a celkového zjednodušení jazyka. Vznikl tak v podstatě nový spisovný jazyk. Z hlediska jazykového vývoje lze tedy rozlišit čtyři období turečtiny:

• Stará (anatolská a osmanská) turečtina: 13.–16. století
• Střední (osmanská) turečtina: 17.–18. století
• Novější (osmanská) turečtina: 19. století
• Moderní turečtina: 20. století

Základní turecké fráze

• Günaydın! – Dobré ráno!
• İyi günler! – Dobrý den!
• İyi akşamlar! – Dobrý večer!
• İyi geceler! – Dobrou noc!
• Hoşçakal! – Na shledanou
• Merhaba! – Ahoj!
• – Ano
• Hayır. – Ne
• – Promiňte
• Lütfen. – Prosím
• Teşekkürler. – Děkuji
• Bir şey değil. – Není zač
• Nerede? – Kde je?
• Nasılsın? – Jak se máš?
• İyiyim. – Mám se dobře
• İngilizce biliyor musunuz? – Mluvíte anglicky?
• Kaç? – Kolik?
• lokanta – restaurace
• eczane – lékárna
• otobüs terminali – autobusové nádraží
• tren garı – vlakové nádraží

Další příspěvky o světových jazycích:

• Španělština
• Rumunština
• Ruština